Hořec - kořen

Má-li nějaká rostlina v přírodní medicíně neochvějné místo již po dobu 2000 let, pak o jejím přínosu pro naše zdraví nemůže být sporu. Tím spíše, když se na tom shodnou evropské babky kořenářky i znalci tradičního čínského léčitelství a ájurvédské nauky.

A to je případ hořce žlutého:

• působí zázračně na naše zažívání,
• podporuje chuť k jídlu,
• chrání žaludek, játra a žlučník ,
• pomáhá organismu se vyrovnat se škodlivým vnitřním stresem způsobeným např. chronickým onemocněním,
• tlumí bolest a urychluje hojení ran,
• bojuje proti infekcím a zánětům,
• povzbuzuje mysl,
• zlepšuje krevní oběh,
• potlačuje křeče a migrény.

Hořec žlutý, latinsky Gentiana lutea, dává přednost vyšším nadmořským výškám. Roste na horských loukách po celé střední a jižní Evropě a dále také v Severní Americe a Číně. Jedná se o statnou a poměrně vysokou bylinu, která má jasně žluté rozčepýřené květy a velké listy s výraznou žilnatinou. Dříve se věřilo, že kořen hořce působí jako protijed při nejrůznějších otravách. I z toho důvodu se tak rychle uchytil i v Novém světě. Zde se jeho schopnosti využívaly pro tlumení negativních počátečních reakcí Evropanů na nadměrné užívání nově objeveného tabáku. Přestože tento účel postupně pominul, schopnost hořce srovnávat zažívání a bojovat proti neduhům trávicího ústrojí vešla do širokého povědomí. Již od dob středověku se tak vyráběly nejrůznější aperitivy a digestivy z jeho oddenku a dodnes je součástí několika značek likérů. V lidovém léčitelství ovšem převažovalo zpracování ve formě tinktury a odvaru. Kořen se sbíral pravidelně na podzim a následné pomalé sušení ještě umocnilo jeho vůni a specifickou hořkou chuť. Běžně stačí jeden až dva šálky nálevu denně po dobu maximálně osmi týdnů. Poté vždy radíme několikatýdenní přestávku. Těhotným a kojícím ženám doporučujeme nejdříve vše zkonzultovat s ošetřujícím lékařem.